Otužování a pravá zima

Po třech měsících otužování přichází pravá zima. Sníh a mráz. Další level. Další zkušenosti. Další výzvy. Další tréninky fyzické a hlavně psychické odolnosti 🙏. Přichází nové pocity a další posuny ve vnímání sebe sama.

První zkušenosti s otužováním mám za sebou, viz článek Otužování, dýchání, nové obzory. K pravidelnému „koupání“ venku jsem přidala i ranní studenou sprchu. Nechala jsem se inspirovat druhými a vskutku i tato činnost doma ve sprše mi přináší oné pěkné pocity na těle i na duchu.

Vzhledem k mým počátečním „otužovacím tréninkům“ venku, je studená sprcha docela pohodový zážitek 😉 . Jediný „diskomfort“ mám pouze v hlavě, než otočím kohoutek z teplé na studenou. V momentě, kdy studená voda už teče po celém mém těle, říkám si „toto je úplně v pohodě“.

• Nevnímám vůbec pocit chladu.
• Mohu vydržet dlouho.
• Užívám si ten radostný pocit.
• A to vše díky svým tří měsíčním zkušenostem!

„Všechny zkušenosti nás někam posouvají. Bez nich bychom byli stále na místě … „

Je půlka ledna a konečně napadl sníh 🙏. Miluji zimu. Jak je všechno zářivě bílé. Když do toho ještě vykoukne slunce a vše se začne třpytit, je to nádhera překrásná 🌟🌞.

Méně v oblibě mám pocit, že je mi zima. Že mi mrznou prsty na rukách a na nohách. Že mi mrzne špička nosu a lalůčky na uších. Ale patří to k zimě? Ano, patří! Stejně jako v létě máme rádi slunce. A když nám je příliš horko a pot stéká všude možně, už ten pocit není tak příjemný …

„Jsou to prostě dvě strany mince, které k sobě patří.
Je to rovnováha.
Je to něco za něco, chcete – li …
Je to přirozené.

Určitě je pro nás vždy výhodnější dvě strany mince PŘIJÍMAT a pracovat s nimi, než s nimi BOJOVAT!

Otužování je trénink

Trénink těla reagovat na chlad a trénink mysli reagovat na své pocity a myšlenky. Pravidelným tréninkem (v čemkoli) se posouváme. Získáváme zkušenosti. Naše dovednosti v trénované činnosti se zlepšují. Dosahujeme lepších výsledků a lepších pocitů. I když to v průběhu tréninku někdy bolí, nejde nám to, nemáme z toho dobrý pocit. Přesto všechno je to určitá zkušenost. A každá zkušenost, když už ji prožijeme, se v životě počítá. Někde se uloží, něco nám přinese a někam nás posune.

Nemám ráda extrémy

Nemám ráda extrémy, přesto jsem si jich pár v životě prožila. Některé dobrovolně (třeba závod B7, viz článek zde), některé přišly tak nějak „náhodou“.

Když něco prožijeme do „extrému“, většinou nám to přinese velmi hluboké prožitky. Tyto hluboké prožitky nás mohou někam více posunout. Umožní nám hlubší vhled.

Vnímám extrém jako „urychlovač a prohlubovač“ některých procesů, ať už myšlenkových nebo fyzických. Přesto extrémy nemám ráda a nevyhledávám je 🙈.

Nicméně ony někdy přijdou samy. Asi tak jako při otužování venku v pravou mrazivou zimu. Kdy je venku pod nulou a voda má těsně nad nulou. Kdy si říkám, že už mám dostatečně natrénováno, abych zvládla i tento level.

Ano, zvládám jej. Určitým, méně komfortním způsobem. Je to extrém.
Tzn. že mně to bolí. Ruce mi mrznou tak, že nejsem schopná si natáhnout kalhoty. Prsty nejdou ohnout, knoflík nejde uchopit a představa, že si mám na zimních botech zavázat tkaničky mně přivádí ke zlosti?

Proč to dělám? Proč jsem byla ve vodě tak dlouho? Potřebuji tohle zažívat? Jsem naštvaná na sebe. Chce se mi fakt brečet, je mi děsná zima a vůbec nevím, co s tím mám dělat.

Nakonec to nějak zvládnu. Obleču se, dokonce si sbalím zmrzlé plavky, ručník, župan a jdu se zahřát během. Trvá to déle, ale zima postupně polevuje. Prsty rozmrzají, nálada se stabilizuje a začíná hluboký rozbor mých pocitů.

Byla jsem na sebe naštvaná, že jsem to „nezvládla“ líp?
Byla jsem na sebe naštvaná, že jsem to nedokázala prodýchat a zklidnit se?
Uvolnit se? Přijmout ten chlad?
Bojovala jsem proti němu? Sekla jsem se?
Byla jsem na sebe přísná?

Ano, tyto pocity a myšlenky se mi honily v hlavě. Nedala jsem prostor tělu, aby jen tak přijímalo tělesné pocity. Abych více dýchala a více uvolňovala.

Byl to takový extrém, že hlava se okamžitě zapojila a naskočila do starých mentálních vzorců.

Výborná zkušenost! Čím těžší podmínky, tím více se vrací to „déle zažité“, reakce naskakují dle víceletých zkušeností. Ale je to další dílčí trénink! Mysli i těla! Uvědoměním si toho, co mi tato zkušenost přinesla, mám šanci se posunout zase dál a já na místě opravdu zůstat nechci 🙏

Doporučení pro mrazivé otužování:

• Pravidelné studené sprchy doma se určitě počítají!!!
• Čím delší a pravidelnější trénink, tím více zkušeností pro tělo i psychiku
• Čím delší je doba pobytu v ledové vodě, tím více se tělo ochladí a tím více pak „mrzne“ a déle rozmrzá po vynoření se, při oblékání se a zahřívání se
• Méně je více, tj. kratší doba pobytu ve vodě a postupně tělo zvykat
• Dýchat, uvolňovat, dýchat, uvolňovat, nebojovat proti chladu
• Začít jakýmkoli pohybem i na místě (např. dřepy), aby částečně rozmrzly prsty, rozproudila se krev a mohli jsme si sbalit věci
• Prodloužit pohybovou aktivitu (např. běh) na delší čas, aby se pocit chladu brzy zase nevrátil
• Nevzdávat to a věřit, že další zkušenosti nás zase posunou dále (nejen v pocitech těla)