Otužování, dýchání, nové obzory…

Dnešní článek o otužování začneme trochu oklikou. To abychom se pěkně rozehřáli a naladili, než se vrhneme do té ledové vody 😉 . A nebojte! I když vás možná u čtení na chvíli zamrazí, věřím, že vám mé zkušenosti a vjemy z role otužilce začátečníka, přinesou i nějaké nové impulsy k zamyšlení a třeba vás budou inspirovat i k samotnému otužování.

Jak jsem se začala otužovat

Víte, co je zajímavé? Když přestaneme dělat dlouhodobě zažité a naučené věci, které v našem životě měly nějaké místo a věnovali jsme jim denně čas, vznikne nám volný prostor. Prostor, který můžeme využít různými způsoby. Umožní nám to začít s novými věcmi, dá nám to příležitost naučit se něčemu novému, někam se posunout.

„Pustíme-li to staré, uvolní se nám prostor pro nové“

Pokud tedy chceme! Pokud zvládneme přijmout pocit, že učit se něčemu novému nás bude stát opět nějaké úsilí, odhodlání, energii. A taky že se může objevit pocit, že nám to nejde, že to neumíme, že nevidíme výsledky. Nicméně pokud vnitřně cítíme, že chceme začít s něčím novým, je fajn vydržet a získávat postupně zkušenosti 🙏 .

V době dalších „koro – prázdnin“ mi opět vypadlo každodenní cvičení v kurzech Zdravých zad a SM systému. Uvolnil se mi čas pro „něco nového“. Ano, velmi mě mrzí, že nemohu cvičit s lidmi a dělat to, co mě tolik naplňuje a baví! Moc mi to chybí. Nicméně truchlením, lítostí a stěžováním si na danou skutečnost se moje pocity nezlepší.

Vznikl tedy nový prostor pro meditace a otužování. Jsem si jistá, že pokud by můj časový harmonogram byl stále stejně našlapaný, nezbylo by mi už tolik energie ani času, abych je mohla věnovat těmto dvěma novým činnostem, které se teď učím a vnímám, co dělají s mým tělem i myslí.

Jsem šťastná za příležitost a prostor učit se něco nového.

Meditace i otužování dělají dobře mému tělu i mysli. Vím, že je budu praktikovat i nadále, až se vrátím ke svému cvičícímu režimu. Jsem ráda, že mohu tělo i mysl cvičit i jinými způsoby než doposavad.

Pokud bych s novou aktivitou začala ve svém dřívějším našlapaném dni, bylo by to více „na sílu“, více pod „tlakem“, s vícero pocity „měla bych“ než „chci“. Bylo by méně prožitků a dozvuků potom. Zůstala bych více „na povrchu“ a možná měla i špatný pocit, že zase nestíhám všechno, co chci a nejde mi to tak, jak bych si přála, protože už mě zase tlačí čas 😉 .

Četli jste můj článek Méně je více? 😉

Má praxe otužování

Nejvhodnější doba pro počátky otužování je konec léta/brzký podzim. Pokud tedy chcete rovnou začít venku. Hodně lidí začíná nebo i dlouhodobě praktikuje otužování doma ve sprše studenou vodou. S tímto nemám osobní zkušenost, ale určitě je to také cesta. Každý máme tu svou 🙂 .

Začala jsem na počátku října a moc jsem nad tím nepřemýšlela. Ono je to někdy takto asi i lepší 🤭 . Pokud tedy máme důvěru v blízké v našem okolí, kteří nám jdou příkladem a zpočátku těžíme informace z jejich zkušeností. O otužování jsem slýchala už dříve. Informace ke mně přicházely postupně, nicméně prostor a můj čas začít se otužovat přišel letos.

„Všechno má svůj čas, vnímej zevnitř a né zvenku“

Dostala jsem jasné instrukce:

• Svlíknout a plynule vejít do řeky
• Dýchat, nezastavovat se, ponořit se, plavat
• Neočachtávat se vodou na těle při vstupu do vody
• Dýchat, povolit, uvolnit

Poprvé jsem vydržela ve vodě něco málo přes minutu. Bylo to studené, ale dalo se to. Nic jsem nepřeháněla. Nepotřebovala jsem tam vydržet déle, chtěla jsem to prostě zkusit. Podařilo se mi nad tím opravdu nepřemýšlet, svlíknout se a vejít do vody.

Určitě mi v tom pomohla velká skupina otužilců okolo, kteří průběžně vcházeli, plavali, bavili se, smáli se, vycházeli ven, utírali se, oblíkali a postupně mizeli zahřát se během.

Tak jo. První zkušenost mám. Nebylo to tak hrozné. Venku bylo ještě relativně teplo a voda ještě nebyla úplně ledová. Zahřát se mi podařilo díky další jasné instrukci – běžet 20 minut. Toto absolutně funguje! Tělo se začne postupně prohřívat a do 20 ti minut lehkého běhu je teplo. Bomba!

Takže 2 v 1 😉 . Otužování (prokrvení, posílení imunity, posílení psychické odolnosti, uvědomění si dýchání atd.) a k tomu ještě pohybová aktivita. Skvělé. Takže dáme opáčko.

Podruhé jsem tuším vydržela ve vodě kolem tří minut. Zadání bylo stejné. Akorát už jsem věděla, co mě čeká 😉 .

• Svlíknout a plynule vejít do řeky
• Dýchat, nezastavovat se, ponořit se, plavat
• Neočachtávat se vodou na těle při vstupu do vody
• Dýchat, povolit, uvolnit

Dovolila jsem si vydržet déle, protože mě tělo pustilo. Taky jsem už měla vlastní zkušenost, že následný běh mě určitě zahřeje. Uvědomila jsem si, že se těším na ten pocit, až se zahřeju. I na tu aktivitu, která mě k tomu přivede, tedy běh. To mě potěšilo.

Potřetí jsem vydržela asi pět minut. Zadání je stále stejné. Zjišťuji, že když se vydám v řece kousek dál a více plavu, zaměstnává mou mysl ono samotné plavání. Uvědomuji si, že mě bolí ruce, když plavu proti proudu. Zkouším, jestli dosáhnu na dno. Komunikuji s ostatními. Odpoutává se mi pozornost od pocitu chladu. Ten se samozřejmě vždy zase dostaví a někdy mě provází po celou dobu pobytu ve vodě.

Chlad k otužování prostě patří 😉 .

Přijímám ho. Nebojuji proti němu. Dýchám. Uvolňuji. Zpomaluji dech. Prohlubuji dech. Znova uvolňuji.

Pokračují další otužilecké výjezdy k řece a z otužování se pomalu stává návyk. Někteří jej mají 3x týdně, někteří 2x a někteří alespoň 1x týdně. Všechny varianty jsou fajn. Je dobré vytvořit si otužileckou partu, protože člověk by se určitě neměl koupat sám a v kolektivu je síla 😉 . Taky se mnohem hůře podléhá pocitům, že „se mi nechce“, když na vás u vody čekají kamarádi.

U otužování člověk přeci jen vystupuje ze své „komfortní zóny“ a dříve či později na nás přijde pocit, že se nám do té studené vody nechce. Že je venku hnusně nebo fakt obrovská zima. Že to možná k životu ani nepotřebujeme. A různé jiné záminky, proč nejít.

Pokud ale vnitřně cítíme, že nám ta samotná akce nebo pocity po ní něco pozitivního přináší (a každému to může přinášet něco jiného), doporučuji stejně jako v článku Smrk vedle smrku, aneb jak nás pohyb a hory nabíjí řídit se těmito tipy:

• TERMÍN – zvolit si a rezervovat si pro otužování termín a čas
• PRAVIDELNOST – pokud je to možné, chodit pravidelně min. 1x týdně, lépe 2x, možno 3x i více
• VĚDOMÍ OKOLÍ – říct rodině, kolegům v práci, svým kamarádům o svém otužování, třeba se časem také přidají
• PARŤÁK, PARTA – domluvit se s dalšími podobně naladěnými lidmi, neb v kolektivu je síla
• DENÍK – psát si otužilecký deníček, teploty ve vodě a venku, čas výdrže ve vodě – může sloužit jako motivace, informace o vývoji

Otužováním k zvědomění dýchání

Otužování mě přivedlo nejen do studené vody a k lehkému běhu, do kterého se mi dříve moc nechtělo. Dostala jsem také další příležitost věnovat se svému dechu.

Vědomě jsem se svému dechu dříve věnovala jen při dýchání do bránice, aby se nám funkčněji a výhodněji zapojil CORE – střed těla (jak přesně dýchat do bránice si můžete přečíst v mém eBooku zde). Dech jsem si začala více také uvědomovat i u své praxe meditací.

Nicméně nejintenzivnější prožitek spojený s dýcháním jsem zažila až díky otužování a zacílení pozornosti na dýchání dle Wim Hofa. S Wim Hofovým dýcháním se postupně seznamuji a učím se jej. Nejlepší průvodkyní Wim Hofovým dýcháním (a nejen tím) je pro mně Tereza Kramerová. Aktuálně dýchám podle jejího videa č. 2 v tomto článku.

Co mi vědomé dýchání přináší?

• Úplné uvolnění těla a mysli
• Delší výdrž v ledové vodě
• Zlepšení koncentrace
• Zklidnění emocí
• Lepší usínání

Tak ještě pořád váháte, jestli se vám chce do studené vody 😉 ?

Začněte klidně doma studenou sprchou a napište mi, jaké to je, co přitom a potom cítíte. Budu moc ráda za vaše osobní zkušenosti!
A jednou si třeba společně zaplaveme ve stejné řece 🏊‍♀️🏊‍♀️🙏