Prázdniny nebo „švunk“? Že by rovnováha?

Tak se nám to zase všechno rozjíždí. Pomalu končí homeoffice, někteří školáci se vrací do škol, začínají kroužky, tréninky. Do diářů zapisujeme nové termíny odložených setkání s kamarády. Pomalý návrat do „staro-nových“ kolejí.

Nejprve jsme si nemohli zvyknout, že jsme tak trochu izolovaní doma. Že se náš zajetý režim aktivit, práce, společenských styků změnil a najednou zase skoro všechno „můžeme“.

Kam vyrazit? Co podniknout? Koho navštívit? Čím začít dříve?

Nebo už jsme si „odvykli“ a vyhovuje nám „zpomalené tempo“ a méně aktivit?
Být sami se sebou a nejbližšími?

Každý to máme jinak. A všechny varianty jsou v pořádku, pokud se v nich cítíme dobře.

Možná jsme teď měli neopakovatelnou příležitost uvědomit si, jestli to, jak žijeme, a co všechno v životě děláme či neděláme, nám vyhovuje a jsme v tom spokojení. Pokud jsme ten prostor pro uvědomění a „zastavení“ měli, možná jsme i některé věci, aktivity, činnosti, náhledy na život přehodnotili.

A nebo taky ne :-).

Mně období uplynulých dvou měsíců, říkejme tomu třeba „koro-prázdniny“, přineslo tato uvědomění.

Dřív:

• Dřív jsem trávila děsně málo času s mým nejbližším člověkem, mým synem
• Dřív jsem se od rána do večera nezastavila, z jedné práce do druhé
• Dřív jsem stíhala více svých volnočasových aktivit, i když se mi nechtělo
• Dřív jsem „jela“ v docela přesném časovém režimu, vše našlapané na minutu

V době „koro-prázdnin“:

• V době prázdnin jsem trávila čas od rána do večera se svým nejbližším, se synem
• V době prázdnin jsem se často zastavovala a dělala jen jednu práci
• V době prázdnin jsem ubrala svých volnočasových aktivit a dělala je jen, když se mi chtělo
• V době prázdnin jsem měla vše hodně časově „otevřené“, „jela“ jsem ve větším „flow“, minuty nehrály roli

A v čem jsem spokojená?

Ze všeho trochu aneb žádný extrém není úplně správný!

V době „dřív“ jsem ani nestihla řešit, jestli jsem nebo nejsem takto spokojená. Jela jsem ve vlaku. V docela rychlém a hodně plném vlaku. Vlastně v takovém super natřískaném rychlíku. Na jednu stranu mi vyhovovalo, že přesně vím, v kolik a kde mám být a co budu dělat. Na stranu druhou jsem neustále pociťovala lehký tlak, že někde „musím“ v tolik a tolik být a dělat to a to. A že toho rozhodně není málo a že se zase jen tak minu ve dveřích se synem.

V době prázdnin jsem byla poměrně hodně nervózní, že spoustu věcí nedělám jako dřív a že čas strávený se synem je sice super, ale čeho je moc, toho je příliš a že oběma by nám prospělo se občas vidět i s jinými lidmi a trávit volný čas i svou vlastní aktivitou.

Zjistila jsem, že dělat jen jednu práci je docela příjemné a že zůstane více času pro pohodu a volné chvíle.

Každopádně je třeba zvolit tu práci, která nás naplňuje, těší, dělá nám radost a cítíme se v ní dobře!

Zjistila jsem, že určitý řád a režim mi vyhovuje, ale že nemusí být vždy vše úplně na minuty a že je možné někdy něco změnit či vynechat.

A to bez výčitek. Naopak si vychutnat ten pocit, že můžu!

Děkuji tedy za možnost využít čas „koro-prázdnin“ k dalšímu uvědomění si, jak žiji a jak můžu dále tvořit rovnováhu ve svém životě tak, abych byla ještě více spokojená a vklidu :-).

A v čem jste spokojení vy :-)?