Tak trochu jiné lezení

Aneb jak si definitivně potvrdit, že při lezení je fakt důležité zapojit nohy! Poslouchat a důvěřovat svému tělu! Jak vyladit svou psychickou odolnost a užít si v naprosté pohodě krásný den v pohybu.

Tak jsem se konečně dočkala 😊. Jedeme na skály.

No na skály, spíše na takové skalní plotny pod Helfštýnem.

Skalní plotny jsou na rozdíl od většiny skal více nakloněné a to tím méně „přísným směrem“, tedy né do převisu! Toto se může zdát jako hodně příznivá skutečnost, ale když se pak podíváte zblízka, tak uvidíte, že plotna je sice nakloněná „dobrým směrem“, ale za to je tak hladká, že marně očima hledáte, kde byste se čeho chytili. A ono tam těch velkých chytů moc není, neboť na plotně je lezení hlavně o tréninku nohou a rukama se jen lehce přidržujete, odtlačujete, případně si stíráte pot z čela, když přemýšlíte, na jakém „nic“ se máte postavit 😉.

Náš skalní trénink byl tedy jasný. Naučit se více a lépe pracovat nohama. Důvěřovat jim, že když je dobře zatížíme a využijeme trupovou stabilitu (CORE), můžeme se na nich opravdu zvednout a to je na plotnách často jediná šance, jak se posunout dál neboť rukama se přitáhnout opravdu moc nedá 😉.

Seznámili jsme se se skalním materiálem a vylezli pár lehčích cest. Šlo to docela dobře. Přeci jen jsme již byli dobře připraveni z předchozích tréninků na stěně, kde jsme v některých cestách trénovali i možnost zapojení nohou tzv. „na tření“ (bez využití stupu).

Odvážili jsme se a vytáhli si i pár lehčích cest tzv. „na prvního“, což znamená, že nejsme jištěni shora, ale lano si taháme zespoda sami a postupně se zajišťujeme v nýtech, které jsou od sebe různě daleko vzdálené. Tady byly zhruba 2 m od sebe.

Lézt „na prvního“ venku na skále je pro mne hodně velká výzva a spousta vnitřní nejistoty a strachu.

Proto jsme zvolili variantu vylézt si cestu nejprve „na druhého“, seznámit se s ní v jistotě jištění shora, vyhodnotit své možnosti a pak se do ní pustit podruhé „na prvního“.

První cesta byla fakt lehká. To mne hodně uklidnilo a udělalo mi radost, že jsem ji tak v pohodě vytáhla „na prvního“. Bylo to velmi důležité začít právě tou nejlehčí cestou! Získala jsem důvěru v samu sebe a odvahu zkusit takto i další trochu těžší cestu.

U té byl těžší hned nástup, kdy hned v prvních krocích bylo potřeba hodně důvěřovat právě nohám, že se na nich udržím v takových nicotných dírkách a že se prostě na nich musím zvednout, abych se posunula výše, mohla se zacvaknout a být zajištěna.

Dvakrát mi sklouzla noha a vrátila mne na zem, přestože při prvním pokusu v této cestě „na druhého“ jsem tento krok přelezla s jistotou a hned.

Věděla jsem, že je to „v hlavě“ a že ty nicotné stupy jsou pořád stejné a moje nohy jsou silné a umí se na nich postavit. Nevěřila jsem si. Přestože jsem si to vše uvědomovala, pomohla mi až přítomnost trenéra. Nástup do cesty jsem nakonec zvládla a pak už ji relativně v klidu vytáhla a vylezla.

Při svém zpětném rozboru této cesty jsem si uvědomila, že v momentě, kdy si sami nevěříme, byť rozumově si umíme zdůvodnit, že se nemusíme ničeho bát, je moc fajn mít kolem sebe lidi, kteří vás dokážou povzbudit, uklidnit, dodat odvahy a sebedůvěry a vy jim věříte.

Další těžší cesty už jsem pak lezla jen „na druhého“ a v každé cestě věnovala veškerou pozornost technice lezení a svým nohám, které i díky skvělým lezečkám fakt držely na plotnách v těch malinkatých dírkách i na jemných oblinkách a dostaly pekelně zabrat! Díky jistotě jištění shora byla moje hlava už klidná, takže i v dalších těžších cestách jsem prožívala hodně radostné a naplňující pocity 😊.

Uvědomila jsem si, že v momentě, kdy jsem klidná a ve velké radosti, zvládnu bez povšimnutí přelézt i opravdu těžší místa. To mi potvrdilo, že když hlavě nedovolíme nebo neumožníme pochybovat sami o sobě, nedůvěřovat si a zůstaneme ve svém vnitřním klidu a radosti, zvládneme mnohem více. A to nejen v pohybu …

Byl to opravdu hodně vydařený lezecký den v příjemné společnosti, na novém místě a s novými zkušenostmi. A to nejen lezeckými!

A co jsem si při tomto tak trochu jiném lezení uvědomila?

• Je důležité začínat jednoduššími kroky, cviky, technikami, cestami. Dobře nás to nastartuje, uklidní, ujistí, udělá nám to radost, že nám to jde, dodá nám to chuť a odvahu jít dál …
• Je důležité a hodně výhodné provádět přípravný trénink
• Je důležité věřit si a být v klidu 😊
• Je moc fajn mít při sobě lidi, kteří nás podpoří, uklidní, dodají energii a pomohou nám najít nebo podpořit naši sebedůvěru
• Je důležité poslouchat a hlavně důvěřovat svému vlastnímu tělu
• Je skvělé mít koníčky a dělat věci, které nás baví, naplňují a máme z nich ohromnou radost 😊 a ještě nás navíc stále někam posouvají!
• A úplně fantastické je, když se vám konečně splní přání 😊

Při lezení na plotnách jsem se naučila mnohem více důvěřovat nohám, obdivovala jsem tu svalovou souhru, kterou tělo využívalo, dokud mu definitivně nedošly fyzické síly 😊… Tak jsem ho poslechla, poslední cestu už nedolezla a šla na pivo 😉 …