Dnes se cítím klidně a vyrovnaně, netrápí mne bolesti zad ani kolene. Vím, jak pracovat vědomě se svým tělem, jak mu pomoci, aby mne nebolelo. Umím stát vzpřímeně a sebe-vědomě :-). Cítím se šťastná.

Od dětství jsem byla vedena k  všestrannému pohybu a samostatnosti. Lyže, turistika, kolo. Žádný závodní sport, specializovaný sportovní kroužek. Sportovali jsme s taťkou a nikdy jsme moc neřešili, jak daný sport dělat, jak se po něm protahovat. Sportovali jsme a užívali si radosti, které nám pohyb dělal :-).

“Mé trápení” začalo v průběhu vysoké školy. Začala jsem cvičit aerobik a jeho různé formy. Shlédla jsem se v jedné paní cvičitelce a chtěla jsem být “tak dobrá jako ona”. Udělala jsem si první cvičitelský kurz a začala předcvičovat.

Napadaly mne myšlenky typu “nejsem dost dobrá”, "musím se moc snažit, abych je zaujala", "musím cvičit více, abych lépe vypadala". Cvičila jsem opravdu hodně. Cvičení mne částečně i živilo. Když k tomu přidám fakt, jak se před 20 ti lety cvičilo a ke strečinku jsem v podstatě nebyla nikdy moc vedená, dokážete si představit, jaké důsledky na mém těle to přineslo!

Často jsem šla přes sebe. I přestože jsem byla unavená po cvičení,  vyrážela jsem s kamarády na kolo nebo na své milované hory.

Vždy jsem makala na maximum. Dávala do pohybu všechno, co jsem v danou chvíli mohla a zvládla. Mnohdy mi v těchto výkonech více pomáhala “hlava”, tedy mé ego, než mé tělo. To dostávalo opravdu hodně zabrat. Bohužel nedostávalo dobrou regeneraci :-(. Nedovolila jsem si odpočívat.

Byla to v podstatě určitá závislost na dobře podaném výkonu. Díky němu jsem se cítila "dostatečně dobrá". Vyplavené endorfiny ovšem nekompenzovaly únavu těla a mé svalové dysbalance. Byl to únik od sebe samé. Trápila jsem se velkými bolestmi zad, které mi nedaly spát.

Až jednoho dne jsem se nemohla pohnout. Nemohla jsem nastoupit ani vystoupit z auta. Vystřelovala mi velká bolest do boku a nohy. Nemohla jsem stát, sedět.

Začala jsem přemýšlet nad tím, že je třeba začít dělat něco JINAK! Něco změnit!

Díky mým zkušenostem a vlastním zdravotním průblémům jsem začala postupně přicházet na to, že je třeba ubrat, zpomalit a regenerovat!
Přidat k tomu pohybu “něco jinak” = začít poslouchat signály těla, vědomě a zdravě s ním pracovat a sytit také svou duši a nejen své ego výkonem.

V rámci absolvovaných školení a vedených tréninků jsem zjistila, že pokud jsem správně vedená k určitému pohybu, učí mne někdo zkušený v oboru, s láskou a vášní k tomu co dělá, učím se velmi rychle a dobře své tělo v daném pohybu zapojit.

Intenzivně se stále vzdělávám v oblasti zdravotního cvičení. Cvičím dle metodiky pohybové akademie IQ Pohyb, dále SM systém, DNS (Dynamická Neuromuskulární Stabilizace dle Koláře), využívám vývojovou kineziologii. Jsem lektorkou Školy pánevního dna, metoda 3x3, Renata Sahani.

S nadšením propojuji jednotlivé směry cvičení a dalších technik tak, jak vnímám na sobě, že mi pomáhají a dávají mi smysl. Vedu takto své kurzy zdravotního cvičení ve skupinách i individuálně. Více a více zapojuji do své praxe intuitivní práci a vždy se naciťuji na klienta.

Mám za sebou dlouhou cestu v objevování sebe sama, posilování vlastní sebedůvěry a sebehodnoty. Stále pracuji na uvědomování si nejen svých pohybových, ale i mentálních vzorců a programů. Stále jsem na cestě.