Trenérka nebo spisovatelka?

Vždycky mne bavilo psát. Už jako malá jsem mamince napsala rukou takovou malou dětskou knížku.
Tuším, že byla o princezně, co jedla pravítka ;-). Asi už tenkrát jsem měla pocit, že by princezny měly být „krásně rovné“.

A co takhle blogerka :-)?

Nešlo by to nějak spojit? Dělat obě věci, které mne baví? Trénovat s lidmi a zároveň psát? Pro ně? Stejně se mne stále ptají, jak to mají cvičit a že si to bez těch „mých slov“ doma NEUVĚDOMUJÍ a nepamatují. Jak správně vše zapojit, jak si ulevit, které cviky jsou zrovna pro jejich nastavení těla ty výhodnější …

TO JE ALE NÁPAD !!!

A tak to na mne začíná přicházet, zcela neplánovaně, spolu s vnějšími okolnostmi.

Je 12.3.2020 a já cvičím své poslední 2 individuální lekce před “skoro-prázdninami“.
To ještě zdaleka netuším, že „doba koronovirová“ změní můj úhel pohledu na to, CO A JAK DĚLÁM (myšlena tím „práce“), resp. mi to umožní udělat si naprosto jasnou představu, co a jak CHCI dělat (pracovat)!

A tak když se najednou rozjetý vlak s kurzy SM systému, Zdravých zad a individuálkami zastaví a nemohu předávat osobně „to velké množství mých slov“ ohledně zdravého pohybu a správného vzpřímeného držení těla, cítím se „nenaplněná“ a je mi po mých klientech smutno :-(.

Mám velkou chuť napsat jim, pozdravit je, potěšit je, povzbudit je a napsat jim také něco málo o sobě :-). Však to mezi námi nemusí být jen o tom, koho bolí bedra a koho za krkem.

Posílám první emailový pozdrav.

Přichází postupně řada odpovědí, které na mne působí jako „balzám na duši“. Opravdu to vypadá, že jsem je potěšila, povzbudila a mnohé také svým „psaním“ překvapila.

„Dobrý den Lucko, nikdy bych nevěřila, že jste takový spisovatel … „ Katka A.

„ … překvapuje mně, jaká jste filozofka. To psaní vám opravdu jde. Mně to teda vždycky zvedne náladu a „morálku“. Děkuji vám, že na nás myslíte …“ Anna M.

V dalších dnech následují další emaily a další pozdravy. Tok je obousměrný. Energie pluje tam i zpět. To se mi moc líbí. Není to jen o technice cvičení, tréninku těla, vyrovnávání svalových dysbalancí. Jde to pěkně ruku v ruce s duševním rozpoložením, přicházejícími a odcházejícími emocemi, pocity a výzvami. Tedy aspoň pro mne.

Je až neuvěřitelné, jak rychle se pocity vyvíjí a mění.

Pozdrav č. 2, 27.3.2020:
„Začala se kolem mne objevovat nově natočená videa na youtube se cvičením, od mých kolegů, kamarádek a jiných lektorů … to ve mne vzbudilo otázku, jestli bych taky neměla něco takového pro vás připravit a natočit. Tato představa ve mne ale aktuálně nevzbuzuje pocity, že bych to měla udělat, takže vás možná některé „zklamu“, ale zatím se k tomuto počinu nechystám. Raději bych vás chtěla vidět a vést osobně, mohla se vás dotknout … „

Následují další dva emailové pozdravy a za tři týdny už je na světě moje „První online pozdravení a protažení“ na youtube! Nechápu.

Kde se to ve mne bere?

Tak moc chci pomáhat lidem s bolestmi zad, předávat jim „svými slovy“ tolik důležité navedení do správných pozic při cvičení, aby si nestřádali stále stejně a opakovaně do svých problematických míst.

Tak moc chci, aby pochopili PROČ mají dané cviky cvičit a JAKÉ to má souvislosti v jejich tělech, že mne ani můj vlastní strach, „co na to řeknou ostatní, až to uvidí“ a že to „neumím technicky zpracovat“, nezastaví a na první dobrou natočím vkuse 40 min cvičení a v hlavě už se rodí plán na další!

Tak to bychom měli.

První překročení mé „komfortní zóny“. Posílám jim to. Odezvy opět těší mé oko i srdce. Tak asi to má smysl! Překvapivě jsem zvládla i tu technickou stránku věci. Sice amatérsky, ale tak to u prvních nových zkušeností prostě bývá!

Bez akce není praktických zkušeností a ty nás přeci nejlépe učí a posouvají!

Přiznávám naprosto otevřeně, že strach, obavy a pocity vracející se malé sebedůvěry se silně pokoušely nahlodat mé odhodlání a přání srdce natočit toto cvičení a poslat ho svým lidem. Někde uvnitř jsem ale cítila a stále cítím, že „to půjde“ a že mne to bude naplňovat.

Druhý youtube pokus zkouším již lehce vyladit. Někdo mi poradil, že lepší by to fakt bylo na šířku :-), možná by se hodila i hudba a když to zacílím třeba na hrudník, budeme to v této části těla po cvičení více vnímat, že jsme hrudník rozpohybovali. A to potřebujeme všichni!
Takže točím „Pozdravme náš hrudník“ a posílám další pozdrav.

V mé hlavě začíná dozrávat určitá idea, vize, sen.

Že bych to dala „nějak dohromady“? Cvičení, psaní, točení …

Je 11.5.2020 a já po dvou měsících „doma“ jdu znova za svými ovečkami cvičit a vydávám tento svůj první článek na svůj první blog na svůj první web.
A tam někde vzadu v hlavě, a hlavně tedy v srdci cítím, že to nebude jen o jednom článku, blogu a webu, ale že konečně začnu dělat opravdu jen to, co mne baví, naplňuje a je mým posláním.

Pokud si chcete přečíst všechny Pozdravy z „skoro – prázdnin“ a zacvičit si dle mých youtuberských prvotin :-), můžete si je stáhnout tady: