Strach, že to nezvládnu…

Akutní bolest v bedrech

Přišel v létě s akutní bolestí v bedrech, diagnostikovaným výhřezem a dlouholetými trablemi se zády. Začali jsme pomalu a zlehka pracovat na napřimování a zpevňování středu těla. Nic výjimečného.

Bolesti ustoupily. Střed těla začal vnímat nejen ve cvičení, ale i ve všedních činnostech. Uvědomoval si, že bez jeho zapojení se tělo začne zase bortit. Padat někam, kam nemá a bolest se vrátí 🤷‍♀️.

Pracovali jsme na tom pravidelně půl roku. Nový návyk se začal postupně integrovat.

Vše chce svůj čas 🙏

EJHLE. Přišel zase zkroucený 😥

Minulý týden přišel zase zkroucený. Měl POCIT, ŽE NEMŮŽE ROVNĚ STÁT. Nevěřil, že by mohl odejít narovnaný. Přesto přišel!!!

Začali jsme se velmi jemně vracet k tomu, co jsme se učili již dříve. Tělo to začalo přijímat a bolest se akutně neozývala. Přidali jsme malinko náročnější cvik a TĚLO okamžitě ZAREAGOVALO.

Ale NÉ TOU BOLESTÍ V BEDRECH!!!

Pocit slabosti

Pánovi se udělalo „šoufl“. Motání hlavy, černo před očima, pocit, že upadne. POCIT SLABOSTI. Šel pomalu k zemi. Potřeboval si lehnout. Pot mu vyskočil na celém obličeji.

Nabídla jsem mu vodu, vyzvala ho k pozornosti na dech. Zklidnil se. Pomalu si klekl a začal spontánně sdílet. Že se mu to stává často… že doma „upadá z ničeho nic“ na zem… že už si rodina „zvykla“ a překračuje ho… on si chvíli poleží, „zvetí se“ a zase vstane.

Sdílení ho „vrátilo na nohy“. Pokračovali jsme v jednoduchém napřimování v sedě na židličce. A celá situace se znova opakovala.

Pocit, že to nezvládne

POCIT SLABOSTI (pot, černo před očima…), že „spadne“ a potřebuje jít na zem. Zeptala jsem se ho, co ho na tu zem „volá“. Odpověděl, že POCIT BEZPEČÍ. Ptala jsem se ho, jestli na té židličce vnímá POCIT NEBEZPEČÍ? Nebezpečí nevnímal. Měl POCIT, ŽE TO NEZVLÁDNE.

Opět sdílel. Mluvili jsme o těchto situacích. Přišli jsme na to, že kdykoli má větší fyzickou nebo psychickou zátěž, má pocit, že to nezvládne… že už to „neustojí“… tak se pod tím „kroutí“… padá… uniká před tím pocitem na „bezpečnou zem“.

Toto zvědomění mu pomohlo. Při další epizodě, která následovala, jsem ho povzbudila, ať dá sobě a svému tělu důvěru, že to zvládne. Rozdýchá to a zkusí zůstat v sedu na patách, aniž by si lehl až na zem.

Rozhodnutí

Rozhodl se, že to zkusí. Viděla jsem, že je to pro něj náročné, ale šel do toho. Prožil si, že nemusí propadnout až do toho jím přijatého pocitu, že spadne.

Začal si uvědomovat, že mu tělo svými signály (pot, motání hlavy, slabost = STRACH) vysílá informaci, že je ve větší fyzické nebo psychické zátěži.

Rozhodl se to zkusit jinak.

Nepodlehl POCITU STRACHU.

Dal si důvěru, že to zvládne.

Prožitek

Zvládl to. Nešel k zemi. Zažil si POCIT DŮVĚRY. Pocit, že to zvládne.

Začali jsme zase zlehka cvičit. Uvolňovat bedra a dýchat do bránice. Aktivovat vleže na zádech jednoduchým způsobem střed těla – nic „velkého“.

Začal se usmívat 🙂. Nechápal, že prostě cvičíme. Myslel si, že po 20 ti minutách půjde domů. Lehnout si. Že v tomto „stavu“ nemůže nic dělat 😅.

Pocit radosti

Po hodině „intuitivního léčení“ se postavil a já ho vyzvala, ať se napřímí, navnímá si střed těla a uvědomí si, jaký má teď pocit. Napřímil se a usmál se. Přidali jsme chůzi v napřímení. Bedra ho vůbec nebolela 🙈. Měli jsme oba POCIT RADOSTI.

Ano, bude s tím potřeba dál pracovat, podporovat správný pohybový návyk, cvičit, trénovat kondici těla i psychiky, aby byla připravena a zvládla větší zátěž, intenzitu… ale věřím, že ten PROŽITEK SI ZAPAMATUJE.

„Děkuji, že jste mě uprostřed hodiny neposlala domů…“

Co si naložil na svá bedra?

Akutní bolest v bedrech se mu po půl roce vrátila, protože přetáhl svou fyzickou kondici. Přestože jeho tělo se dlouhodobě potýká s bolestmi zad, nechal se „vyhecovat“ svými kamarády a poprvé v životě šel v zimním uklouzaném období na vrchol Lysé hory 🙈. Jeho tělo aktuálně nebylo ještě připraveno na takovou fyzickou nálož.

Možná si podvědomě naložil na bedra i pocit strachu, že to nezvládne… kdo ví…

Naložil si na svá bedra více než aktuálně unesla 🤷‍♀️

Psyché a soma

Tento nedávno prožitý příběh v mé praxi mi opět potvrdil, jak je tělo úzce propojeno s psychikou. Jak psychika ovlivňuje tělo a tělo ovlivňuje psychiku.

Znova jsem si uvědomila, jak důležité je propojovat obě tyto roviny v léčení. PSYCHÉ a SOMA.

Jak důležitý je DECH, DŮVĚRA a SDÍLENÍ, díky kterému se rychleji a mnohonásobně hlouběji dostaneme k příčinám.

PŘIŠEL ZKROUCENÝ BOLESTÍ 😥

ODEŠEL NAPŘÍMENÝ 🚶‍♂️